Zázraky se dějí a to si dovoluji tvrdit s naprostou určitostí. Zrovna nedávno se mi jeden stal. Hledala jsem auto. Ojeté auto, které by za to stálo. To jest aby moc nestálo a přesto splnilo svůj účel. Navštěvovala jsem bazary v blízkém i vzdáleném okolí, projížděla internetové stránky s nabídkami, poptávala se všude, pořád a všech a občas mě i nějaký ten automobil zaujal. Ovšem pouze do té doby, dokud jsem si jej neprohlédla zblízka. Ceny vysoké, kvality nevalné.
Už už jsem jedno málem kupovala, když jsem při čtení smlouvy narazila na větu, že vozidlo je bourané. Toto mi prodejci zatajili. Prý to nevěděli. Možné je vše. Když už jsem to vzdávala, zavolal mi kamarád, že mi našel automobil, který by se mi možná mohl líbit. Byla sobota večer, poslal mi odkaz. Když už jsem u toho počítače seděla, zarolovala jsem myší ještě k dalšímu vozu, který mne zaujal.
Ráno jsem se vzbudila s myšlenkou, že bych dnes mohla koupit auto a mít tak splněný úkol, na kterém jsem neúnavně makala celý měsíc. Za dvě hodiny jsem ale padla do obvyklé letargie a pocitu, že to bude zase jako vždy. Marnost nad marnost. Ukázalo se, že s prvním vozem to není, jak to vypadá a ani majitel autobazaru nebyl příjemný člověk. Prohlásila jsem, že to vzdávám. Jen díky povzbuzování přítele, který řekl že zbývá ještě zkusit brnknout „na to moje“, jsem řekla: no dobrá, já tam tedy ještě zavolám…..Zavolala jsem a domluvila prohlídku na pozdní nedělní odpoledne. A světe div se. Bylo to to pravé. Byl to vůz, který jsem hledala a já si jen užasle opakovala: Zázraky se dějí !