Víme, umíme, známe. Ale opravdu víme, jak žít? Spousta z nás žije minulostí, nebo naopak se bojí budoucnosti. Špekulujeme coby kdyby. Teskníme po starých dobrých časech. Říkáme – dobře už bylo. Nebo za starých časů, jó to bylo. Nebo bejvávalo bejvávalo bejvávalo dobře. Netřeba hned házet flintu do žita. Vždyť možná opravdu bylo dobře, ale dobře může být i nyní. A budoucnosti se netřeba obávat, tu budeme řešit průběžně až nastane.
Teď máme jen jeden důležitý úkol, který si musíme dát. A to žít tak jak máme, to jest v přítomnosti. Užívat si současný stav, současnou situaci a vše, co děláme a prožíváme, si uvědomovat v přítomném čase. Protože dokázat žít přítomností je dar.